Do kin se na začátku června vydal také tento český dokumentární film od Jana Hubáčka. Vypráví příběh jedné zajímavé hudební skladatelky.
Tou je Lucie, která se věnuje vážné hudbě. Má zajímavý experimentální přístup, který se však stává čím dál více bizarnější a Lucie doslova „šije“ skladby podle vzorů na šaty nebo zvuků vodních turbín. Široká veřejnost takový styl hudby přijímá docela těžko a nechce se jim při prvním pohledu moc líbit.
V její hudbě jde především o autentický projev a proto se často na koncertech setkává s tím, že ji interpreti nechtějí hrát a posluchači si zacpávají uši. Po složení skladby Akcept si získává Lucie přízeň v akademických kruzích a vyjíždí díky tomu do světa. Na světových pódiích získává úspěchy, ale její osobní život zůstává jaksi nenaplněn. A v době, kdy ztratí blízkého člověka, tak zůstává zcela sama pouze s hlukem a zvukem. Je možné i v takové situaci skládat hudbu, do které bychom nevložili emoce?
